Reakce na video…ze života:
Jsem 3-leté (4-leté, atd.) dítě, moje máti opět páchá sebevraždu, příp. se chová jiným sebedestruktivním způsobem, moje rada a prosba (samozřejmě, že rezolutně nevyžádaná) byla, ať to nedělá, že mě to dost bolí a potřebuju maminku. No, přišla mi odpověď, ať držím hubu, jsem sobec! Atd. atd. Na otázku, proč jsem se jí tedy narodila? přišla zase nějaká velmi hrubá odpověď….se kterou jsem se samozřejmě v tomto věku ztotožnila.

Byla jsem “nevyzrálý empat”? (Z pozice dnes už dospělýho člověka je toto video úplně jasný, tam nemám co namítat, ale v současnosti fakt čistím traumata z dětství, a že jich je a tohle je např. jedna z věcí, kterou stále nedokážu nějak propustit, moje duše je jakoby úplně roztrhaná na cucky…fakt mě bolí srdce (emočně samozřejmě), jako by v něm byly díry… je to příšerně titěrná práce se dávat do kupy.
OTÁZKA:
Když by Vám volalo opravdu malé dítě na Lince důvěry s tímto problémem, co by jste mu poradila?

Já jsem se modlila k andělíčku strážníčku, ať mě vezme pryč. No ale, nic se nestalo.